Aneta Mazurková (*1991)

Spi sladce… už navěky!

 

Spi sladce… už navěky!

Byla tak krásná. Ne podle běžných standardů, ale pro něj byla tou nejkrásnější. Jak tam tak ležela, vybavil si den, kdy se poznali. Byla taková ta divná denní doba, kdy nebyla ani tma ani světlo. Byl únor a sníh zrovna slézal, všude bylo mokro a břečka, které se nedalo nikam utéct.  Nikdo přece nemůže mít rád takové období.

A pak spatřil ji. Ženu, která vcházela do stejného vchodu, ke kterému mířil i on. Ještě nikdy ji tam neviděl, znamenalo to tedy, že se musela docela nedávno přistěhovat. V ruce nesla takový ten plastový box na zvířata, dnes už ví, že si v něm nesla kočku, tehdy to ale samozřejmě vědět nemohl. Tiše ji sledoval a pomalu docházel ke dveřím, které se za ní zrovna zavíraly. Byla úchvatná.

Jakmile si ho všimla, otevřela dveře a s přátelským úsměvem se mu omluvila, že mu zabouchla před nosem. On se jen usmál, neřekl však nic. Žena se ještě jednou usmála a pokračovala k výtahu, on tam ještě chvilku zůstal a očima ji sledoval za roh.

To bylo jejich první setkání, ona si ho možná ani nepamatuje, ale to se on už nikdy nedozví.

Teď tu leží ve svém bytě na podlaze. Na rtech rudou rtěnku, na očích černé stíny, oblečená do krátkých černých krajkových šatů. Může jen hádat, kam měla namířeno.

Celou dobu stojí kousek ode dveří a pozoruje záchranáře, jak dělají svou práci. V hloubi duše ví, že je všechna jejich práce zbytečná. Tím, že na ní provedou do detailu naučenou základní sérii úkonů, jí už ale život nevrátí. Vypadá, jako když spí. Vypadá krásně.

Jeden ze záchranářů se zhluboka nadechne a zavrtí hlavou, ten naproti němu jen pokývá. Je konec. Jeho krásná sousedka, jejíž jméno znal jen ze zlaté cedulky na dveřích, je pryč.

Muži naloží bezvládné tělo na nosítka a odvážejí ji z okázalého bytu ven. Kočka sedí na stole, pod kterým ještě před chvilkou ležela žena, která jí dopřávala všechen ten luxus kočičího života. Jedenkrát tiše mňoukne. Dveře se zaklapnou a k muži jakoby se najednou vrátily všechny zvuky, padne na kolena. Po tváři mu však nesteče jediná slza, jen tam tak tiše klečí a myslí na to, co se stalo, na to, co bude s tou krásnou kočkou.

 

On sám byl takový morous. Možná to bylo proto, že nedostal do vínku ani výšku ani krásu, možná prostě jen nesnášel svět a lidi v něm. Na ni se ale vždycky pokusil usmát a ona se na oplátku vždycky usmála na něho. Její úsměv byl tak přirozený, tak vlídný.

Představoval si, jak se usmívá ve spánku. Ta žena se jistojistě musela usmívat, i když spala. Nedokázal si ji představit jinak než s tím okouzlujícím úsměvem. Ale teď, když ji tu viděl, vypadala, jako když spala, neusmívala se. Výraz měla chladný, oči prázdné. Bylo to tím, že vlastně nespala. Ona byla mrtvá a on už ten úsměv nikdy neuvidí.

 

Stojí ve svém bytě, ve své koupelně a dívá se do zrcadla. Hned za tou tenkou stěnou stávala ona ve své koupelně. Byli si tak blízko, ale teď je tu sám. Vidí muže středních let, se začínající pleší, s nevkusnými brýlemi. Muže, který je unavený životem i lidmi, kteří se s ním míjejí na ulici den, co den.

„Teď je to jako dřív…“ říká tiše svému protějšku v zrcadle. Ten se na něj ale stále jen dívá a neodpovídá.

Otočí kohoutkem a do umyvadla se začne valit studená voda. Je tak průzračně čistá a dokonalá. Nic ji nezastaví, ledaže by…otočil kohoutkem na druhou stranu. Teď je on pánem situace. Voda se zastaví. Otočí kohoutkem znovu a voda teče jako před okamžikem. Chvíli ji pozoruje a potom k ní přiloží svoji malou ruku s okousanými nehty. Nechává ji téct po ruce. Je to příjemný pocit. Opláchne si obličej a znovu zastaví vodu a tím si připomene, že na tomto území, tady ve svém bytě má všechno pod kontrolou on sám.

 

Druhý den ráno, sotva se probudí, slyší nějaké neznámé zvuky. Vykoukne ze svého bytu a téměř okamžitě najde činitele. Ve vedlejším bytě, v bytě té krásné ženy je několik lidí, kteří nepřetržitě vynášejí kartonové krabice.

‚Asi rodina.‘ pomyslí si a zastrčí hlavu zase zpátky do bezpečí svého království.

.

2012 © All rights reserved - KVKLI | Autor ilustrací - Ivan Antoš | Created by CATCHEXCEPTION s.r.o.