Eliška Procházková (*1999)

Úvaha o životě

 

Občas se skutečného světa bojím.

Jeho světlejších i tmavších stránek, kde k jejich rozeznání záleží jen na úhlu pohledu.

Možná proto tolik čtu knihy, píšu prózu a poezii, maluji, kreslím, poslouchám hudbu, skládám ji a vyjadřuji ji různými způsoby.

Má fantazie totiž během toho vytváří pocity, světy, příběhy a bytosti, kvůli nimž se z tohoto světa odpoutám a poddám se cestování do koutů neznámé říše. Ať už se cítím být pozorovatelem nebo jednou z postav.

Stále častěji si však uvědomuji, že se na tyto cesty vydávám až příliš často a skoro se nevěnuji žití jako takovému.

Místo toho, abych si vytvářela nová přátelství, sedím v relativní samotě a čtu si.

Místo společného smíchu s ostatními se držím stranou vnořena do svých myšlenek.

Občas mám podivné pocity.

Většinou jsem relativně sama - v ruchu, všeobecném šumu nebo tichu a v mém okolí vidím jen samé neznámé tváře - a já přemýšlím o tom, že bych měla přemýšlet.

Ale ono to nějak nejde. Těch věcí, událostí a témat k přemyšlení je tolik, vše z toho se chce dostat ke slovu a nakonec se při tom se při tom stálém předhánění na povrch zaostřeného myšlení pořádně nedostane žádná ...

 ... až na jednu ... tu nejsilnější.

... Tu , která si proráží cestu k mému vědomí.

... Ta myšlenka zní: "Realita".                                     

2012 © All rights reserved - KVKLI | Autor ilustrací - Ivan Antoš | Created by CATCHEXCEPTION s.r.o.